Vznik samostatné Československé republiky a zahájení českého vyučování se významně projevilo na růstu obyvatel české národnosti.
Obecná škola (1. – 5. roč.) byla v obci už od roku 1945, v r. 1948 byla otevřena měšťanská škola (6.-9. roč.) jako pobočka školy ve Štítech (osmý a devátý ročník byl spojen do jedné třídy se dvěmi odděleními). Osamostatnila se až v r. 1950, stále o třech třídách. Působili zde jen tři učitelé včetně ředitele.
Školní budova potřebovala novou fasádu a okna, opravu záchodů a schodiště. Okna byla vyrobena, ale pro nedostatek finančních prostředků nebyla již zabudována, nýbrž uskladněna na školní půdě.
Prvního září 1951 došlo ke spojení národní a střední školy v jednu výchovně vzdělávací instituci - devítiletou školu. V celém okrese (rozuměj zábřežském) k témuž došlo už jenom na jedné škole a to v Úsově. Odborné znalosti učitelů NŠ byly využity při výuce některých předmětů a vedení zájmových kroužků na střddní škole. Byla rovněž založena pionýrská organizace a fungovalo SRPŠ. Celý sbor čítal včetně ředitele a jeho zástupce devět lidí. Z mnoha nutných oprav byla provedena pouze správka schodiště.
V roce 1954 byl uplatněn nový školský zákon a došlo ke zřízení osmileté střední školy. Navštěvovali ji žáci i z Bílé Vody, Mlýnického Dvora a Šanova. Při škole existovaly i oddělení družiny mládeže a školní jídelna. V tomto školním roce jsou v pamětní knize doloženy i první vlastivědné exkurze po vlastech nejen moravských, ale i českých a slovenských.
Celými padesátými léty prolíná velká fluktuace pedagogických pracovníků. Nezřídka se stávalo, že přes prázdniny došlo k výměně více jak poloviny učitelů. Ke změnám docházelo z různých důvodů (mateřské dovolené, vojenská služba, …) i během školního roku.
Chybějící kantoři byli pak nahrazováni zpravidla mladými středoškolsky vzdělanými učiteli s minimem zkušeností.
Počet žáků v jednotlivých letech se pohyboval mezi 300 – 350. Podle tehdejších předpisů se třída dělila na dvě až při devětačtyřiceti dětech.
Nad různé budovatelských aktivity, kterých se žáci zúčastňovali, vynikají výsledky ze soutěží uměleckých. Například třicetičlenný pěvecký sbor pod vedením Jana Tichého (šk.r. 1956-7) postoupil až do krajského kola (kam pro nedostatek finančních prostředků nakonec neodcestoval). Na první místa v rámci okresu dosáhli v následujícím roce žákyně Vaculková a Meittnerová. V Soutěži technické tvořivosti mládeže roce 1959 postoupil výrobek žáka, jehož jméno se nezachovalo, také až do krajského kola.
V zimě roku 1958 byla započata tradice plesů SRPŠ.
Postupně se zlepšovalo i vybavení a vzhled školy. V polovině padesátých let došlo konečně na fasádu a výměnu oken. V roce 1957 byla zahájena adaptace domku, stojícího vedle školní budovy, na stravovnu (ukončeno o rok později), která byla se školou propojena koridorem. Našlo se zde také místo pro dvě oddělení družiny mládeže. Tím byly uvolněny prostory v budově doposavad využívané kuchyní a družinou, ve nichž mohly vzniknout školní dílny. Na chodbách byly zřízeny šatny a přezouvárny pro žáky.
Na konci tohoto období začíná být pociťován nedostatek tříd. Ještě před opětovným zavedením devítileté školní docházky (1960-61) došlo dokonce ke směnování prvních tříd (1958-9). V následujícím roce byla devátá třída pro červenovodské žáky až ve Štítech. Na počátku šedesátých let, kdy vzrostl počet tříd až na čtrnáct, bylo nutno hledat řešení mimo stávající budovu, neboť se kromě směnování již vyučovalo nejen ve družině, ale i v kabinetu fyziky. Vhodné prostory byly nakonec nalezeny v budově Řempa. Nejprve jedna a v následujícím roce (1961-2) přibyla druhá místnost, které začaly fungovat jako třídy. V roce 1965 škola obsadila již celé patro této budovy a kromě tříd tam bylo i oddělení školní družiny a dílny.