Jak pomoci dítěti s poruchou učení
Máte doma dítě, které je nápadně pomalé či neklidné? Musíte s ním dělat úkoly, zatímco jeho spolužáci se už připravují samostatně? Selhává při zkoušení, samostatné práci či při jiných zátěžových situacích? Působí jako nešikovné nebo neohrabané? Zaměňuje hlásky při čtení a nebo čte nápadně pomalu?
Pak je pravděpodobné, že vaše dítě může trpět některou poruchou učení či chování. Jak jemu i sobě pomoci? Kde hledat pomoc a další tipy a rady si můžete přečíst na této stránce.
Diagnóza.
Cíl většiny dnešních rodičů je jasný – mít maturitu a ještě lépe vysokou školu. Cestou k této metě se jakákoliv dysporucha vnímá jako vážná překážka, snižující šance dítěte a dotýkající se ambic rodičů. Pokud ale včas začnete s nápravou, nic nemusí být ztraceno.
To, že máte doma například dyslektika, se zpravidla zjistí na konci první třídy, kdy by mělo dítě plynule číst. Pokud tomu tak není, je nutná diagnóza z pedagogicko-psychologické poradny. Diagnóza je počátek, po níž začíná doslova mravenčí práce všech, dítěte, rodičů i školy, nestačí dát nálepku ,dyslektik´ a dále se nestarat.
V poradnách a dyscentrech by se pak měli rodiče dozvědět praktické rady a návody jak se učit s dyslektikem, seznámí s s dalšími rodiči podobně „postižených“ dětí. Hlavním heslem práce s dyslektikem je trpělivost. Podle stupně poruchy je nutné zvolit přístup k dítěti. Může docházet do poradny nebo pedagog dochází za dětmi do školy. Někde fungují tzv. D-kluby. Jejich činnost spočívá v tom, že např. na český jazyk se děti s poruchou sejdou v jedné třídě se speciálně proškoleným učitelem. Pokud je dysporucha hlubší, může být dítě zařazeno do speciální třídy. Dále existují i školy pro děti s poruchami učení..
Dyslektik není hlupák.
A už tady mohou nastat první potíže. Při zařazování dětí do systému výuky může narazit na velké nepochopení okolí. Dodnes jsou a dyslektické děti považovány za hloupé či divné, patřící do zvláštní školy. Je až zarážející, že se jim této nálepky dostává i v příbuzenstvu. Každý by si měl uvědomit, že dítě je citlivé a jakékoliv hodnocení tohoto typu ho silně zraňuje.
Škola je jedna věc, ale asi nejdůležitější je práce s dítětem v rodině. Rodiče se musí připravit na fakt, že nepůjde procházkou růžovým sadem, ale o činnost vyčerpávající. Děti mají problémy se soustředěním a na práci je to skutečně znát. Během přípravy do školy nastávají chvíle, kdy člověk chvílemi rezignuje. Bylo by ale velice špatné přestat problém řešit a nechat dítě bez pomoci a nebo veškerou starost přesunout na školu. Nestačí mít problém pouze pojmenovaný a spoléhat se na to, že se zbytek vyřeší tak nějak sám. Bohužel, ale velmi často se stává, že pro rodiče je pohodlné nechat dítě takzvaně na pokoji místo soustavné a systematické práce. Jistě jsou i rezervy ve školní práci, neboť všichni pedagogové nejsou dostatečně připraveni na práci s dyslektickými žáky.
Největším nebezpečím je, že děti mohou získat ke škole a vzdělávání odpor. Není to nic výjimečného, vždyť právě tam je dítě často setkává s neúspěchem, je denně konfrontováno s faktem, že mu něco nejde.
Pokud má dítě diagnózu dyslektik a špatně čte, neznamená to, že nemůže dostat špatnou známku ze čtení. Zpravidla se zdokonaluje v této dovednosti podle individuálního plánu a v jeho rámci je klasifikováno. A to i špatnou známkou. Rodiče se nesmí domnívat, že tato diagnóza je pro dítě omluvenkou a dítě nemůže obdržet nedostatečnou.