Kdo si hraje, nezlobí

Kdo si hraje – nezlobí.

To je stará známá pravda.

Proto se ve školní družině snažím vhodným způsobem nabídnout dětem co nejpestřejší zájmovou činnost a co nejvíce aktivit, u kterých si odpočinou, něčemu se přiučí, získají nové poznatky, zkušenosti a dovednosti.

Ve družině využíváme prostory školy, jako například atrium a tělocvičnu na sportování, kuchyňku na pečení a vaření, nebo přírodovědnou třídu na promítání filmů.

Často zde malujeme nejen na papír, ale i tabuli nebo asfaltovou silnici za školou, tvoříme z papíru a přírodnin, zpíváme za doprovodu klavíru, stavíme modely letadel, aut, raket, hrajeme si na školu, čteme pohádkové knížky apod.

Chodíme s dětmi co nejčastěji ven, kde sbíráme na vycházkách přírodniny, před školou i v jejím okolí sportujeme, skáčeme gumu, panáka, přes švihadlo, hrajeme pohybové a míčové hry.

Navštěvujeme s dětmi různé akce, například v září besedu p. Michaličkové s ornitologem o kroužkování ptáků, která se konala na louce za školou, nebo besedu s veterinářkou na téma Naši mazlíčci.

Školní družina dětem umožňuje být ve společnosti vrstevníků, získávat mezi nimi nové kamarády, můžeme si zde poměřit své síly, vyzkoušet a prožít nové věci, situace, naučit se samostatně jednat a rozhodovat.

Ke školní družině také jako samozřejmost patří slušné chování. Umění pozdravit, poděkovat, poprosit či umět vyčkat, až druhý domluví, bývá často situace pro děti natolik nová, že se těmto dovednostem a zvykům musí trpělivě učit po celý rok.

foto                                                      Jana Valentová, vychovatelka ŠD