Zemepisné cvičené

Vybaveni prima náladou, pevnou obuví, plánkem trasy a zadávacím listem s úkoly jsme po malé svačince vyrazili proti proudu Bílé Opavy směrem na nejvyšší vrchol naší cesty, na Praděd. Nedávné vydatné srážky naplnily koryto horské říčky a připravily nám tak krásné scenérie s peřejemi a vodopády. Na okolních svazích byly stále ještě patrné stopy ničivé vichřice z roku 2004. Po krátkém odpočinku u Barborky jsme se vydali k vrcholu Pradědu. Kdo se nespokojil s výhledy do krajiny od paty rozhledny, vystoupil na věž. V průzračném ovzduší jsme spatřili nejen blízké objekty - Petrovy kameny, Ovčárnu, větrné elektrárny v Ramzové i horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně, ale také města Jeseník a Šumperk, masiv Králického Sněžníku a dokonce i Krkonoše se Sněžkou. Při návratu jsme se znovu zastavili v Karlově Studánce s cílem nahlédnout do Geologické expozice. Posledním zastavením pak byla v Karlově Studánce samotná Bílá Opava s vysokým vodopádem.

„Výhled byl fantastický a voda z vodopádu osvěžující.“ (Matěj)

„Počasí vyšlo skvěle a oběd na Pradědu mi moc chutnal. Akorát bylo v přírodě hodné odpadků, které kazily dojem z úžasné krajiny.“ (Markéta)

„Tato exkurze byla velmi povedená. Údolí s vodopády bylo opravdu krásné.“ (Nikola)

„Cesta kolem Bílé Opavy byla náročná. Vodopády byly pěkné. Cestu jsem si užila a poznala jsem aspoň trochu jesenickou přírodu.“ (Katrin)

„Skvělý den. Cesta byla parádní. Nádherná příroda a výhled z Pradědu.“ (Lukáš)

      zpět                                                                                            Deváťáci ze ZŠ