SKLÁDÁME BÁSNIČKY O CUKRU

 Děti ze třetí třídy dostaly tentokrát za úkol složit básničku o cukru. Proč toto téma? V prvouce jsme zrovna zkoumaly skupenství některých látek, a právě u cukru jsme se zdrželi trochu déle. Přesto, že se jednalo o dobrovolnou úlohu, spousta dětí se dala se do práce.  Společně jsme vybrali ty básničky, které se nám nejvíce líbily.

S. Kopecká   

      Po cukru se olizujem,                                                         Já mám ráda cukříček,   

      jazyk mlsně vyplazujem.                                                     sladím si s ním čajíček.

      Nejezte ho moc –                                                               Ještě kostku si tam dám,

      jazyku, už dost!                                                                  mámě to však nepřiznám.  

                  Aneta Andrlová                                          

                                                                                        Táta když je nervózní,

                                                                                         sladkostí se uklidní.         

                                                                                         Dietáři cukr nesmí,

Malý cukřík v kávě                                                               kvůli deku strašně běsní.

rozpustí se hravě.                                                              

V čajíčku si zaplave                                                                                 Karolína Pokorná

s citrónem si zahraje.                                        

 

Chutná sladce, je to tak                                          

chodím na něj hrozně rád.

Kostka nebo zrníčko

dejte pozor na bříško!

 

Zoubky ty ho také nemaj rádi,

když ho křupnu, naříkají.

Pak jsou někdy bolavé,

pan zubař mě nemine.         

                                Eliška Filková

 

VYMÝŠLÍME PŘÍBĚHY NA VYJMENOVANÁ SLOVA PO "P"

Protože se děti ve třetí třídě učí již vyjmenovaná slova, bylo na čase vyzkoušet si s nimi také jinou práci, než  doplňování i/y , odůvodňování a přeříkávání… Během velikonočních prázdnin si děti zahrály na spisovatele, který má vymyslet příběh, ve kterém použije co nejvíce vyjmenovaných slov po P.        

A  jak to dopadlo? Fantazie některých dětí  byla neuvěřitelná a sama paní učitelka žasla, co vše děti dokážou vymyslet, když chtějí a baví je to. No, třeba se mezi nimi nějaký budoucí spisovatel skrývá…..

                                                                                                                                 S. Kopecká

Pepíkův nevydařený den                                                                                                      

Brzy ráno šel  Pepík do školy s pýchou jako hrom. Cestou potkal netopýra a slepýše, což ho zdrželo.   Ve škole už dávno četli knihu o ježibabě s velkým pyskem. Pepík doklopýtal do třídy pozdě a paní učitelka ho poslala do kouta pykat. O přestávce vytáhl z pytlíku svačinu. Cestou domů potkal Janičku se třpytivými korálky. Pepík se před ní celý zapýřil a začal pšikat, protože venku začala pylová sezóna a on byl alergický na pyl.                               

                                                                                                                Viktorka Hegerová

O pyšném pávovi                                                                                                            

V jedné krásné zahradě žil velice pyšný páv. Žila tam s ním i jiná zvířata – netopýr, slepýš
a koník. Páv se v jednom kuse čepýřil a naparoval, prohlížel se v jezírku, jak se jeho peří třpytí na sluníčku. Jednoho dne ke zvířátkům přišla pávice. Všem se moc líbila. Byla nejen krásná, ale i chytrá. Pávovi se líbila také, ale vadilo mu, že je někdo lepší než on, a tak milou pávici vyhnal. To se ale nelíbilo ostatním, a tak se rozhodli, že si sbalí pytle a půjdou s ní. Netopýr odletěl, slepýš se odplazil a koník klopýtal tak rychle, že rozvířil všechen pyl v okolí. Po čase pávovi došlo, že je v zahradě sám a že se nemá před kým naparovat. Začal zpytovat svědomí a také si uvědomil, že za svoje chyby musí pykat. Od té doby už pyšný nebyl.                         

                                                                                                                                    Kája Durnová

 Naše farma                                                                          

Máme velkou farmu, kde na zahradě létají včely a nosí pyl do úlu. Ve stáji chováme koně, kteří mají velká kopyta a vedle nich stále stojí pytle s obilím. Můj bráška klopýtl, jak se utíkal podívat na netopýra. Na zahradě se pyšní páv a v trávě leží slepýš. Kohout se čepýří na slepice a mamince se doma třpytí nádobí. A já jsem moc pyšná na to, co všechno máme, a že se máme všichni rádi.     

                                                                                                            Pája Bubelová    

O princezně

Byla jedna pyšná princezna, která měla třpytivou korunu a velký pysk. Jenže ona měla alergii na netopýry a slepýše, a proto musel chodit její sluha stále s pytlem a sbírat je. Když si vyjela s koněm Maxíkem na projížďku, stále klopýtal pravým zadním kopytem. Pokaždé zpytovala, že si ho vůbec koupila. Měla ale moc ráda pávy, protože se čepýří. Když jel kolem zámku nádherný princ, tak se vždycky zapýřila a dívala se na něho.  

                                                                                                       Venda Hůlka

       

Sedlákova  kobyla                        

Sedlák nechal klopýtající kobyle okovat kopyta. Kovář se čepýří, že přichází pozdě. Sedlák se pýří a zpytuje svoje svědomí. Pod nimi se plazí slepýš a oba se lekají. S nimi i kobyla, která nervózně frká svými pysky. Slepýš se plazí pryč. Sedlák pyšně vede kobylu domů a po cestě sbírá do pytle popadaná jablka. Je večer a nad nimi vylétá první netopýr.                                                                                Tomáš Linhart               

 

Popletená pohádka    

Jednoho dne přišel do města pyšný pytel, který měl kopyto a klopýtal. Potkal kamarády třpytivého netopýra a slepýše, který byl obalený v pylu. Skamarádili se spolu a vyšli si k lesu. Cestou potkali kohouta, který se načepýřil hned, jak je uviděl. Kohout se ihned vrhnul na pytel. Roztrhl mu záplatu. Netopýr se slepýšem mu řekli, že za to bude pykat. Kohout si hned začal zpytovat svědomí, začal se omlouvat. Pytel mu odpustil, ale aby se to netrhalo dál, šli za krávou švadlenou, která měla velké pysky. Když k ní přišli, zašila mu to. Šli dál. Potkali pýr a o kus dál byla pampeliška, která se právě pýřila. Povídali si s ní. Poté se vydali opět na cestu. Šli pořád dál a dál, a pokud nezemřeli, jdou stále.

                                                                                                                  Eliška Filková    

 Vycházka do lesa                                                                 

Jednou jsme šly s kamarádkou do lesa na procházku. Nejdříve jsme šly kolem rybníku, kde se voda krásně třpytila jako čerstvě napadaný sníh. Přišly jsme na louku, kde se pásli koně, na kameni se vyhřívali slepýši, všude okolo kvetly barevné květiny a pilné včelky opylovaly pyl. Konečně jsme došly do lesa, sbíraly jsme lesní jahody a najednou jsme narazily na nějaké pytle. Byly v nich odpadky. S kamarádkou jsme už musely domů, aby se maminky nečepýřily. Když jsem přišla domů pyšně jsem mamince vyprávěla, co vše jsme viděly, a také jsem jí říkala, že lidé, kteří  vyhazují odpadky do lesa by měli zpytovat své svědomí a pykat za to.                                                                                                      Marťa  Černohousová

 

Liška na procházce    

Šla jednou jedna liška na procházku. Byla velmi pyšná a nesla pytel brambor. Uviděla na zemi slepýše, lekla se ho a klopýtla. Zůstala chvíli ležet a uviděla před sebou třpytící se rosu na trávě. Potom ale vstala a měla celý nos od pylu. Spatřila netopýra, jak letí kolem ní. Šla i kolem kurníku a viděla, jak si kohout čepýří křídla. Zahlédla i zahradníka, jak ve skleníku vytrhává pýří. Cestou uviděla stopu od koňského kopyta.                                                                                               

                                                                                                                           Barča Blümelová

Domýšlivá Alenka

Alenka je pyšná a domýšlivá. Šla do lesa a polekal jí slepýš. Upustila pytlík na jahody. Třpytily se jí na tváři slzy. Bude za to pykat. Maminka se ptá: „Kde jsi klopýtla?“ Zlobí se na ni a čepýří se. Alenka se pýří a zpytuje svědomí. Pysky se jí chvějí lítostí.                                  

                                                                                                                     Simča Koubová   

Pyšná princezna

Žila byla pyšná princezna, která nad každým ohrnovala pysk. Na každého se čepýřila, neměla ráda slepýše a netopýry. Jednou se procházela zahradou a najednou uviděla třpytivé zrcátko. Podívala  se do něho a uviděla nějakou pyšnou dívku s velkými pysky. Začala plakat a zpytovat svědomí. Přemýšlela, jestli bude za svou pýchu pykat nebo jestli si pro ni přijede čert s velkým pytlem a škaredým kopytem.                                                                                 

                                                                                                                          Kája Pokorná       

Nový kohout

Dnes ráno jsem šla nakrmit slepice. Náš nový pyšný kohout se na mě čepýřil. Máme také starou kobylu s velkými pysky a špinavými kopyty. Na zahrádce létá chmýří z pampelišek a někde roste také pýr. Ve sklepě je schovaný ušatý netopýr.  Dva velké a dva malé slepýše máme doma ve skleněném akváriu. Moje maminka se na mě občas začepýří, když se o zvířata nestarám.         

                                                                                                                     Natka Kruttová  

O čarodějnici a čertovi

Jedna stará ošklivá čarodějnice žila s jedním starým ošklivým čertem. Ona měla velký pysk a on velké nablýskané kopyto. Všichni se jich báli, protože žili jenom s netopýrem a slepýšem ve staré chalupě. Kdysi krásná zahrádka jim díly jejich lenosti zarostla pýrem, který jenom časně zrána zdobila třpytící se rosa. Čert se čepýřil na čarodějnici, že kvůli ní doma v tom nepořádku klopýtl a bolí ho kopyto. Čarodějnice zpytovala svědomí, a aby si čerta udobřila, vzala si ho za muže.

                                                                                                                           Anetka Macková